Modified items

All recently modified items, latest first.

Re: Na památku mého táty by Iveta Tománková, last updated: 2010-07-07 15:31: Previously Michaela Břehovská wrote: Dnes je to přesně půl roku a 4 dny, co prohrál boj s rakovinou (multiformní gliobastom IV) můj tatínek. Chtěla bych zde popsat, jaké bylo období od prvních příznaků až do úplného konce. Je to již 17 let, co byl tatínkovi zjištěn nádor na mozku, nicméně tehdy to byl neškodný astrocyxtom. Po operaci bylo vše v pořádku, tatínek po rekonvalescenci začal opět pracovat. Jen bylo třeba chodit na pravidelné kontroly (magnet. rezonance). Bohužel po pěti letech opět nález, ale naštěstí zase "jen" astrocytom, a to i výrazně menší, než ten první. Nicméně po operaci tatínek ochrnul na levou stranu těla a byl i pár dní v omatu. lékaři mu moc šancí nedávali, ale on byl vždycky bojovník a zvládl i toto. Po propuštění z nemocnice jel na léčení do Kladrub, tam jel ještě na vozíku a domů se vracel po svých! Sice o holi, ale na vlastních nohou. Dokonce se tam naučil jezdit na kole a hned si koupil nové, a to se stalo jeho věrným společníkem. Do práce se již nevrátil, skončil v důchodu. Opět pravidelné prohlídky, nejprve po půl roce, později po roce a následně po třech. Vše bylo celých 12 let naprosto v pořádku. Až 2. ledna 2009 tatínek doma omdlel, a druhý den ho máma donutila jít k lékaři a hned jej odvezli do nemocnice. Na CT zjištěn útvar na mozečku (tam, kde byly původně oba první astrocytomy). Vzhledem k lokalizaci nám bylo sděleno, že se s největší pravděpodobností jedná opět o astrocytom a není se v podstatě čeho bát. Byl převezen do Nemocnice Na Homolce, kde proběhly již zméněné první dvě operace astrocytomů, naplánována byla operace tohoto nového útvaru. Ale štěstí nyní bylo někde jinde a tatínovi ráno v den plánované operace byla tato odložena z důvodu šptných krevních testů (strážlivost krve - roziko velkého krvácení). Než se dala tato záležitost do pořádku uběhl měsíc (!!), tatínek chřadl před očima, začal dvojitě vidět a občas i mluvit z cesty. Před samotnou operací již nebyli lékaři tak optimističtí a najednou začali hovořit o horší možnosti nádoru, než se původně domnívali. To se bohužel potvrdilo. Při operaci nemohl být nádor ani celý odstraněn, moc krvácel. Po potvrzení diagnozy (multiformní glioblastom IV) dávali lékaři tatínkovi tak max. 6 měsíců života. Nádor byl velmi atypicky uložen, na mozečku v blízkosti mozkového kmene, takže zásadně ohrožoval vitální funkce. S mámo jsme se rozhodly, že se táta nesmí tuto dignozu dozvědět. Přestože jsme o to lékaře požádali, na onkologii v Motole, kam byl "převelen" to nerespektovali a vše mu sdělili. Tatínek se s tím kupodivu vyrovnal vcelku dobře, ale hlavně chtěl bojovat a věřil, že on vyhraje. Čemuž jsme ovšem ani já, ani máma nevěřily, ale samozřejmě jsme tatínka podporovaly. Na radu lékařů podstoupil jak ozařování, tak chemoterapii, přestože to původně nechtěl. Nicméně na rozmyšlení dostal pouhé dva dny!! Po této proceduře ochrnul a pohyblivý byl pouze na vozíku nebo s výraznou pomocí. Tak uběhl půl rok od převezení do nemocnice. Tatínkův stav se stále zhoršoval, ale myšlení fungovalo dobře. Což bylo strašné, protože si moc dobře uvědomoval, že umírá a už mu nic nepomůže. Tehdy nám říkal, že neměl ozařování ani chemo podstupovat, že ho to strašně "vycuclo" a necítil nic, v čem by mu pomohlo. Druhý půl rok strávil převážně v nemocnicích. Měl infekce močových cest, otýkal, potíže s dechem,... Nakonec už se o něj mamka nemohla dále starat, a tak byl převezen do LDN. Nicméně, když jsme viděly, jak to tam vypadá, a že během 2 dní mu na pokoji zemřeli 4 spolupacienti, vzali jsme jej zpět domů a máma zůstala z práce rovněž doma. To už ale nebyl schopen fyzicky spolupracovat, např. při mytí nebo vykonávání potřeby na WC. Takže dostal plenky. V listpadu onemocněl záapalem plic, takže byl znovu hospitalizován. Do toho propukla chřipková epidemie a zákaz návštev v nemocnici. Takže jsme taťku 14 dní vůbec neviděli. Když zápal plic odezněl, lékaři rozhodli, že jej převezou zpět do LDN, neboť jeho stav není v žádném případě pro domácí pobyt. A tady se již blížil jeho konec. V LDN byl sotva týden, když jsem za ním přijela a viděla jsem ho po 3 týdnech, nemohla jsem vlastním očím uvěřit, že je to můj tatínek. Už mě ani nevnímal, jen stále prosil, ať neumře. Jediné, co jsem mu ještě stihla říct bylo, že jeho vnuk začal chodit. Byl týden před Štědrým dnem. Druhý den ráno, 15.12.2009, jsem se dozvěděla, že tatínek nad ránem odešel. V první chvíli jsem pocítila obrovskou úlevu, že se již netrápí a nic honebolí. A také jsem byla ráda, že jsem měla možnost jej den před smrtí vidět. Postupně mi ale stále víc docházelo, že už ho nikdy neuvidím, že už spolu nic nepodnikneme, že neuvidí vyrůstat svá vnoučátka (dvojčata). Od jeho smrti není den, kdy bych si na něj nevzpomněla. A dokonce mi chybí čím dál, tím víc. Je hrozné, když odejde člověk, který měl mít ještě hodně let před sebou. Strašně moc mi chybí, je mi moc líto že děti nebudou mít dědečka, který je již od narození velmi miloval, ale vůbec si jich neměl možnost užít. Pokud tento text čtete a máte v blízkém okolí někoho s diagnosou multif. glioblastom, musíte být moc silní. Bude to náročné období, bohužel se špatným koncem. Přála bych si, abych mohla napsat pozitiovnější text, ale v tomto případě to opravdu nejde. Nad touhle potvorou se zvítězit nedá, bohužel. Tati, strašně moc mi chybíš. Mám Tě ráda. Míša

Na památku mého táty by Michaela Břehovská, last updated: 2010-07-07 15:31

Na památku mého táty by Michaela Břehovská, last updated: 2010-06-20 22:04: Dnes je to přesně půl roku a 4 dny, co prohrál boj s rakovinou (multiformní gliobastom IV) můj tatínek. Chtěla bych zde popsat, jaké bylo období od prvních příznaků až do úplného konce. Je to již 17 let, co byl tatínkovi zjištěn nádor na mozku, nicméně tehdy to byl neškodný astrocyxtom. Po operaci bylo vše v pořádku, tatínek po rekonvalescenci začal opět pracovat. Jen bylo třeba chodit na pravidelné kontroly (magnet. rezonance). Bohužel po pěti letech opět nález, ale naštěstí zase "jen" astrocytom, a to i výrazně menší, než ten první. Nicméně po operaci tatínek ochrnul na levou stranu těla a byl i pár dní v omatu. lékaři mu moc šancí nedávali, ale on byl vždycky bojovník a zvládl i toto. Po propuštění z nemocnice jel na léčení do Kladrub, tam jel ještě na vozíku a domů se vracel po svých! Sice o holi, ale na vlastních nohou. Dokonce se tam naučil jezdit na kole a hned si koupil nové, a to se stalo jeho věrným společníkem. Do práce se již nevrátil, skončil v důchodu. Opět pravidelné prohlídky, nejprve po půl roce, později po roce a následně po třech. Vše bylo celých 12 let naprosto v pořádku. Až 2. ledna 2009 tatínek doma omdlel, a druhý den ho máma donutila jít k lékaři a hned jej odvezli do nemocnice. Na CT zjištěn útvar na mozečku (tam, kde byly původně oba první astrocytomy). Vzhledem k lokalizaci nám bylo sděleno, že se s největší pravděpodobností jedná opět o astrocytom a není se v podstatě čeho bát. Byl převezen do Nemocnice Na Homolce, kde proběhly již zméněné první dvě operace astrocytomů, naplánována byla operace tohoto nového útvaru. Ale štěstí nyní bylo někde jinde a tatínovi ráno v den plánované operace byla tato odložena z důvodu šptných krevních testů (strážlivost krve - roziko velkého krvácení). Než se dala tato záležitost do pořádku uběhl měsíc (!!), tatínek chřadl před očima, začal dvojitě vidět a občas i mluvit z cesty. Před samotnou operací již nebyli lékaři tak optimističtí a najednou začali hovořit o horší možnosti nádoru, než se původně domnívali. To se bohužel potvrdilo. Při operaci nemohl být nádor ani celý odstraněn, moc krvácel. Po potvrzení diagnozy (multiformní glioblastom IV) dávali lékaři tatínkovi tak max. 6 měsíců života. Nádor byl velmi atypicky uložen, na mozečku v blízkosti mozkového kmene, takže zásadně ohrožoval vitální funkce. S mámo jsme se rozhodly, že se táta nesmí tuto dignozu dozvědět. Přestože jsme o to lékaře požádali, na onkologii v Motole, kam byl "převelen" to nerespektovali a vše mu sdělili. Tatínek se s tím kupodivu vyrovnal vcelku dobře, ale hlavně chtěl bojovat a věřil, že on vyhraje. Čemuž jsme ovšem ani já, ani máma nevěřily, ale samozřejmě jsme tatínka podporovaly. Na radu lékařů podstoupil jak ozařování, tak chemoterapii, přestože to původně nechtěl. Nicméně na rozmyšlení dostal pouhé dva dny!! Po této proceduře ochrnul a pohyblivý byl pouze na vozíku nebo s výraznou pomocí. Tak uběhl půl rok od převezení do nemocnice. Tatínkův stav se stále zhoršoval, ale myšlení fungovalo dobře. Což bylo strašné, protože si moc dobře uvědomoval, že umírá a už mu nic nepomůže. Tehdy nám říkal, že neměl ozařování ani chemo podstupovat, že ho to strašně "vycuclo" a necítil nic, v čem by mu pomohlo. Druhý půl rok strávil převážně v nemocnicích. Měl infekce močových cest, otýkal, potíže s dechem,... Nakonec už se o něj mamka nemohla dále starat, a tak byl převezen do LDN. Nicméně, když jsme viděly, jak to tam vypadá, a že během 2 dní mu na pokoji zemřeli 4 spolupacienti, vzali jsme jej zpět domů a máma zůstala z práce rovněž doma. To už ale nebyl schopen fyzicky spolupracovat, např. při mytí nebo vykonávání potřeby na WC. Takže dostal plenky. V listpadu onemocněl záapalem plic, takže byl znovu hospitalizován. Do toho propukla chřipková epidemie a zákaz návštev v nemocnici. Takže jsme taťku 14 dní vůbec neviděli. Když zápal plic odezněl, lékaři rozhodli, že jej převezou zpět do LDN, neboť jeho stav není v žádném případě pro domácí pobyt. A tady se již blížil jeho konec. V LDN byl sotva týden, když jsem za ním přijela a viděla jsem ho po 3 týdnech, nemohla jsem vlastním očím uvěřit, že je to můj tatínek. Už mě ani nevnímal, jen stále prosil, ať neumře. Jediné, co jsem mu ještě stihla říct bylo, že jeho vnuk začal chodit. Byl týden před Štědrým dnem. Druhý den ráno, 15.12.2009, jsem se dozvěděla, že tatínek nad ránem odešel. V první chvíli jsem pocítila obrovskou úlevu, že se již netrápí a nic honebolí. A také jsem byla ráda, že jsem měla možnost jej den před smrtí vidět. Postupně mi ale stále víc docházelo, že už ho nikdy neuvidím, že už spolu nic nepodnikneme, že neuvidí vyrůstat svá vnoučátka (dvojčata). Od jeho smrti není den, kdy bych si na něj nevzpomněla. A dokonce mi chybí čím dál, tím víc. Je hrozné, když odejde člověk, který měl mít ještě hodně let před sebou. Strašně moc mi chybí, je mi moc líto že děti nebudou mít dědečka, který je již od narození velmi miloval, ale vůbec si jich neměl možnost užít. Pokud tento text čtete a máte v blízkém okolí někoho s diagnosou multif. glioblastom, musíte být moc silní. Bude to náročné období, bohužel se špatným koncem. Přála bych si, abych mohla napsat pozitiovnější text, ale v tomto případě to opravdu nejde. Nad touhle potvorou se zvítězit nedá, bohužel. Tati, strašně moc mi chybíš. Mám Tě ráda. Míša

Radim Železník by Radim Železník, last updated: 2010-05-31 00:06

odpornej nádor by andrea kopová, last updated: 2010-05-29 00:04

andrea kopová by andrea kopová, last updated: 2010-05-28 23:55

Jana Horáková by Jana Horáková, last updated: 2010-05-15 09:25

Re: Jak se zije a ... s GM IV by Dana, last updated: 2010-05-13 17:26: Dobrý den, můj otec 50 let zemřel na nejspíš dle MR neoperabilní multiformní glioblastom, jen nechápu tak rychlý průběh nemoci. Nikdy neměl žádné zdravotní problémy.Asi 14 dnů měl problém s bolestí zad a hlavy, s problémy zad byl hospitalizován na neurologii, v pondělí ho přijali, v pátek na magnetické rezonanci zjístili mozkový nádor, v sobotu upadl v nemocnici do bezvědomí a v něděli ráno zemřel. Jsme v šoku, je to vůbec možné, že neměl žádné dřívější příznaky?

Dana by Dana, last updated: 2010-05-13 17:17

Lubomír Hejzlar by Lubomír Hejzlar, last updated: 2010-04-19 20:31

Pavlína Kohoutová by Pavlína Kohoutová, last updated: 2010-03-31 21:10

Re: Jak se zije a ... s GM IV by Iveta Tománková, last updated: 2010-03-17 20:46: Previously Marta Skamenova wrote: Dobry vecer, chtela bych znat jednoho, alespon jednoho cloveka, ktery prezil dele nez 24 mesicu........vite o nekom z okoli? dekuji za info. M. Skamenová Dobrý den,takže jen v krátkosti jak Vás již informovala Michaela,můj muž je již po čtvrté operaci a celková doba je přes čtyři roky,chce to vydržet a nevzdávat se a nejsou to jen slova,hlavně nic nepodnikat sáma,vždy se poradit ať už s někým kdo má s danou léčbou zkušenost,ale hlavně s doktorem.Osobně si myslím že na každého člověka může působit jiná léčba,ale když vidím co jsou lidé ochotni vše podstoupit je mi s toho někdy smutno.Určitě je dobrá B17,a vše co je podpůrné a pomáhá k posílení imunity,která je hodně důležitá.Hlavně prosím nepoužívejte žádné zázračné kapky MMS a nenavštěvujte rádoby léčitele v tomto případě nepomohou,spíš ublíží.Přesně nevím z jakého okolí myslíte. Michaela je od Jičína,Kačka od České Lípy a já jsem od Litoměřic,Lenka je od Loun. Pokud máte nějaké dotazy stačí oslovit Míšu nebo mě,hlavně se nebojte. Držím palečky Iveta                                ivetaupohlavy@seznam.cz

Re: Jak se zije a ... s GM IV by Jaromír Přibyl, last updated: 2010-03-16 11:42: Previously petr preiner wrote: Před cca 1 měsícem má maminka omdlela a byla převezena rychlou záchranou službou do nemocnice,kde ji bylo provedeno Ct a posléze Magnetická resonance a byl zjištěn novotvar na mozku uložený v pravé části spánkového laloku.Dne 9.12.2009 byla provedena operace a čekalo se na výsledek histologického vyšetření,to posléze prokázalo glioblastom  vše se zdálo relativně v pořádku.Dne 3.1.2010 maminka ztratila vědomí a byla převezena Na JIP,kde byla diagnostikována CMS z důvodů ucpaní krkavice.Teď je ochrnutá na P polovinu těla,nemluví a zřejmě ani nevnímá.Prosím o radu má-li někdo podobnou zkušenost.Je-li tento stav trvalý,nebo může-li dojít ke zlepšení.Děkuji moc Preiner Nemám zkušenosti s tím, když je osoba po operaci nádoru a poté ji postihne mrtvice. Mrtvice jako taková se dá do roka rozchodit. Sice se člověk musí všechno naučit znovu, ale jde to. Podívejte se třeba na takového Václava Neckáře. Řekl byste, že neuměl číst ani psát? Neřekl. Nicméně nevím, jak je to v případě když je člověk odoperován a poté ho postihne mrtvice. Mou maminku po odoperování nádoru postihlo to samé, co Vaši maminku po mrtvici. Zpravilo se to tak na 65%. Poté se ale začla opět zhoršovat.

Re: Jak se zije a ... s GM IV by Jaromír Přibyl, last updated: 2010-03-16 11:35: Previously Marta Skamenova wrote: Dobry vecer, chtela bych znat jednoho, alespon jednoho cloveka, ktery prezil dele nez 24 mesicu........vite o nekom z okoli? dekuji za info. M. Skamenová Dobrý den,   mé drahé mamince byl nádor diagnostikován v červenci 2007. V listopadu 2007 byla odoperována. Následovala chemo a radioterapie. Dále podpůrné léčby. Stav 70%. Červenec 2009 nástup k RHB Kladruby, kde zhoršení stavu. Od té doby stálé horšení stavu. Až do prosince 2009, kdy se stav ustálil na nějakých 30%. Poté nástup do Hospicu v Litoměřicích, kde je dosud. Nyní o víkendu 3 epileptické záchvaty. Stav se v procentech snad ani již vyjádřit nedá, nazval bych to vegetativním stavem. Dle našeho názoru v hlavě znovu nádor, ale vzhledem k jejímu stavu se již MR dělat nebude. Takže teď jen čekat a čekat, co bude dál. Máma tedy přežila od operace 2 roky a 4 měsíce. A nadále své skóre zvyšuje :-D. Důležité je věřit a NEVZDÁVAT SE!

Re: Jak se zije a ... s GM IV by NaMi, last updated: 2010-03-16 07:44: Previously Marta Skamenova wrote: Dobry vecer, chtela bych znat jednoho, alespon jednoho cloveka, ktery prezil dele nez 24 mesicu........vite o nekom z okoli? dekuji za info. M. Skamenová Dobrý den, i já jsem svého času (loni v létě) po manželově (38 let) druhé operaci, která následovala jen 10 dní po té první, hledala pacienty s diagnozou glioblastom - GBM, kteří by pokořili tu lékařskou prognozu 12 měsíců, podařilo se mi jich pár najít, mimo jiných i manžela Ivety (viz.příspěvek výše) a pak mi hodně pomohl  pořad na ČT Medicína 21.století - kdy jeden z jeho dílů pojednává právě o zhoubném nádoru mozku - dá se to najít v archivu ČT. Manžel je tedy 9 měsíců od 2 operací, radioterapii, chemoterapii, poslední MR nevykázala žádnou činnost, jinak má alternativní terapii vitamínem B17, ve které dále pokračuje i když zatím pro dobré výsledky nebude pokračovat v chemoterapii. Hodně v tomto případě asi pomáhá věřit v uzdravení a být v pohodě. Manžel se vrátil na zkrácený úvazek do práce (i když mu to hodně komplikuje těžký úraz ruky, který se mu stal v listopadu, došlo i kamputaci článků prstů na pravé ruce), ale nevzdává to a snaží se, aby fungoval úplně normálně. Vím je to hodně těžké, překonat ty velmi špatné prognozy a vyrovnat se s převážně jenom negativními informacemi, které jsou všude k přečtení. Ale je potřeba tomu nepodlehnout. Michala

Re: Jak se zije a ... s GM IV by Marta Skamenova, last updated: 2010-03-15 20:43: Dobry vecer, chtela bych znat jednoho, alespon jednoho cloveka, ktery prezil dele nez 24 mesicu........vite o nekom z okoli? dekuji za info. M. Skamenová

Marta Skamenova by Marta Skamenova, last updated: 2010-03-15 20:40

Re: Jak se zije a ... s GM IV by Iveta Tománková, last updated: 2010-03-09 13:48: Previously wrote: Zdravím všechny..mám kamaráda, kterému je čerstvých 24 let. Loni na podzim mu diagnostikovali glioblastom, hned v prosinci ho odoperovali a poté prodělal ještě nějaké ozařování. Pak se cítil v pořádku a bez problémů. V létě začínal mít problémy s viděním a před měsícem na MR zjistili, že mu to opět narostlo. Před Vánoci byl opět operován, zhoršené vidění zůstalo, má problémy s řečí a pamětí. Lékaři navrhují ještě onko léčbu, ale i tak mu dávají šest měsíců, když půjde všechno bez problémů. On o svém onemocnění ví, ale ani zdaleka netuší tu hroznou prognózu a myslím si, že je dobře, že nic neví. Psychicky se sesypal z toho špatného vidění, natož kdyby věděl, že má před sebou pár pouhých měsíců. Chci se zeptat zda-li máte někdo zkušenost s kvantovou homeopatií nebo MUDr. Hrušovským..?pár diskuzí jsem přečetla, ale chtěla bych vědět jestli má někdo zkušenost při takhle závažném onemocnění..Děkuji Hanka Dobrý den,chemo neboli Temodal se podává v sériích po dobu šesti měsíců a je velmi účinný,nechápu proč vám někdo řekl že mu dávají jen šest měsíců na přežití,i můj manžel nemá tzv.periferní vidění ale není to problém s kterým by se nedalo žít,neurologové tvrdí že je schopnost zlepšení do jednoho roku od operace,ale náš oční lékař si myslí že pouze půl roku,problém s řečí se musí řešit s logopedem,pokroky jsou vcelku velmi rychlé,následně se vrací i pamět ovšem může trochu zůstat problém s vyjadřováním.Chce to jen pevnou vůli a vydržet uvidíte že se to zlepší. Chemo se nebojte není drastická a může následovat několik sérií. Držte se zvládnete to  Iveta      ivetaupohlavy@seznam.cz

Re: MMS by Iveta Tománková, last updated: 2010-03-09 13:34: Previously Stanislava Jiráková wrote: Dobrý den, moje sestra byla operována loni v květnu a bohužel dnes je to zpět a ve větším měřítku. Lékaři nám již mnoho šancí nedávají, tak hledáme jiné alternativy. Dostala se mi do ruky kniha o MMS (Jim V. Humble). Má s touto metodou někdo zkušenosti? Díky Stáňa Dobrý den,v žádném případě nepoužívejte tyto kapky,po důkladném přečtení o složení zjistíte že se jedná o jed který se požívá k dezinfekci je to jako by jste podávala ředěné savo,než cokoliv vyzkoušíte projednejte s lékařem.Tímto i ve velmi malém množství můžete sestře velmi ublížit.  ivetaupohlavy@seznam.cz

MMS by Stanislava Jiráková, last updated: 2010-03-09 13:34

« Previous 20 items Next 20 items » 1 [2] 3 4 5 ... 27

Nevzdáváme se!

Personal tools

Modified items